Zajímavosti

Co s fritovacím olejem po smažení řízků? Můžete ho použít jako palivo místo nafty, ale my vám řekneme, proč to není dobrý nápad

Na internetu najdete plno videí, že lze do dieselu nalít fritovací olej a auto na něj pojede. Teoreticky tomu nic nebrání, ale dlouhodobý provoz na takové palivo nedělá moderním motorům dobře. Vlastně je přímo ničí. Navíc olej na smažení je drahý a dnes na tom neušetříte.

Nafta za 36 až 40 korun, hrozba zvyšování cen pohonných hmot kvůli emisním povolenkám, rostoucí životní náklady a klesající finanční rezerva pro provoz auta. Mnoho z nás se potýká s problémy, jak vůbec udržet v chodu domácnost a ještě vůz. Hledáme způsoby, jak ušetřit. Jde to ale vůbec na palivu, které je navíc zatížené vysokým zdaněním? Vždyť z každého litru benzinu a nafty odvedete do státní kasy více než polovinu ceny.

Kdo má motor na naftu, určitě někdy slyšel o tom, že jde jezdit na fritovací olej. Na internetu najdete plno videí, kde lidé takové pokusy dělají. A protože se dokonce do nafty povinně přimíchává řepka a lze čerpat i stoprocentní bionaftu, neměl by s tím být přece vůbec žádný problém.

Protože původní vynález Rudolfa Diesela počítal s tím, že bude fungovat na farmách a poháněn bude vlastními zdroji, tak si domácí „bionaftu“ z použitého fritovacího oleje můžete vyrobit. Zjednodušeně by šlo říci, že stačí použitý olej důkladně přefiltrovat a pak jen za tepla několik hodin míchat.

Jak si ale ukážeme, lít do nádrže moderního dieselu rostlinný olej není úplně dobrý nápad. Do moderního benzinového auta s katalyzátorem, přímým vstřikováním a turbem také přece nenalijete samohonku, kterou jste si vypálili na chalupě ze spadaných jablek.

Rostlinný olej má podobnou výhřevnost jako motorová nafta. Ale aby mohl být použit v moderním motoru, musí se dost upravit. A to nejen palivo, ale i motor. Vždyť i výrobci aut omezují použití bionafty, a to se pořád jedná svým způsobem o naftu a ne o fritovací olej po smažení řízků.

Rostlinný olej má totiž o dost jiné složení než motorová nafta. I když vychází ze stejného základu (a dokonce má i podobnou výhřevnost a podobné vlastnosti), zcela zaměnitelný s naftou není. Hned prvním podstatným rozdílem je odlišná viskozita. Fritovací olej je hustší, takže ve vstřikování, navrženém na řídkou naftu, nadělá nepořádek. A to doslova.

Protože se u dnešních dieselů používají velmi vysoké vstřikovací tlaky (běžně přes 2000 barů), v samotném čerpadle vzroste teplota natolik, že se hustý rostlinný olej začne rozkládat na nežádoucí složky, které celý citlivý mechanismus velmi drahého vysokotlakého čerpadla zničí. Například na motor 2.0 TDI PD v Octavii II stojí palivové čerpadlo dvacet tisíc, na motor 1.6 TDI CR skoro 44 tisíc korun. Už jen taková čísla by vás měla od jakýchkoli experimentů, jak ušetřit 50 korun na celé nádrži, rychle odradit.

Nevýhodou rostlinných olejů je také horší skladovatelnost. Pokud otevřete balení, začne olej oxidovat a je potřeba ho rychle spotřebovat. V nádrži by vydržel jen pár dní, pak zhoustne a způsobí problémy i starším motorům, natož těm moderním se složitými vstřikovacími systémy.

Stará auta pojedou, nová nejspíš ne

Na kuchyňský olej sice mnoho lidí úspěšně jezdilo, ale vždycky šlo hlavně o starší motory se vstřikováním do předkomůrky a rovněž s velmi nízkým vstřikovacím tlakem, klidně až 20× nižším, než co se používá dnes. Pokud pak takový motor neměl ani přeplňování, celkově se na palivo, olej a techniku kladly mnohem menší nároky a tento „hloupý“ motor alternativní palivo celkem úspěšně spálil.

Ve starých dieselech bez turba a s předvstřikem do komůrky to většinou funguje. Ale má to dost technických omezení. Experimenty ukazují, že spotřeba fritovacího oleje je asi o 10 % větší než u nafty, klesne také trochu výkon.

I tak to ale mělo některá omezení. Většinou se i ve vážně míněných publikacích dočtete, že aby auto fungovalo, stejně budete potřebovat dva palivové okruhy - původní naftový, na který se bude startovat a také se na něj bude vozidlo přepínat pár kilometrů před koncem jízdy, a pak samostatný na fritovací olej s odlišným čerpadlem.

Dnes to ale u moderních aut moc dobře nejde. Když do skoro plné nádrže nalijete třeba pět litrů fritovacího oleje, vůz samozřejmě pojede. Vždyť přece dnes povinně přimícháváme 7 % řepky do nafty, tak v čem je problém? Olej se promísí s naftou a auto si s ním nějak poradí. Jenže je potřeba myslet na to, že nafta rostlinného původu má přece jen jiné složení a vlastnosti než olej na smažení. Nebo vy byste snad chtěli vánoční řízky smažit na bionaftě? Asi ne…

I tohle menší množství oleje v naftě (třeba pět litrů smíchaných se čtyřiceti litry nafty) může ucpat palivový systém a ohrozit vstřikovací soustavu. A vždycky se trocha toho oleje dostane do motorového oleje a bude tam dělat neplechu. Takže se nedá říci, že byste na těch pět litrů fritovacího oleje ujeli sto kilometrů „zadarmo“.

Ještě horší to ale bude, když to uděláte obráceně a do nádrže na rezervě nalijete třeba dvacet litrů fritovacího oleje. To se ty poměry značně změní a opravdu si můžete auto (resp. jeho motor) zničit. Předně se může ucpat vedení paliva z nádrže a palivový filtr. Auta bez vyhřívaných palivových systémů spíše vůbec nenastartují, zejména teď v zimě.

Hlavně teď v zimě byste měli používat speciální zimní naftu. Experimenty s fritovacím olejem si nechte do starého auta (bez složitého vstřikování a částicového filtru) na léto.

Pak začne fritovací olej zanášet palivové čerpadlo a nakonec likvidovat vstřikovače, protože místo kýženého mazání a chlazení vstřikovačů začne mít po teplotní degradaci spíše přesně opačný efekt. V samotné spalovací komoře pak nebude olej rozprášen na požadované jemné kapičky, ale na poměrně velké kapky, které se místo řízeného hoření spečou na velké saze.

Výsledkem je pak vysoká kouřivost. A kam tyto saze vedou? Samozřejmě musí ještě projít výfukem, kde ale máte nejen drahý a citlivý filtr pevných částic, ale také „odbočku“ do okruhu EGR. A všechny tyto díly začnou trpět víc než při provozu na normální naftu. Špatně rozprášené palivo pak také písty stírají dolů do olejové vany, kde rostlinný olej degraduje olej motorový. Vznikají v něm šlemy, kaly a motor pak hůře maže. To zas ohrožuje citlivé turbo, vačky a například ovládání proměnného časování ventilů a hydraulický napínák rozvodového řetězu.

Při současných cenách se to nevyplatí

Abychom to tedy shrnuli. Na menší množství fritovacího oleje sice moderní naftové auto pojede, ale když už, je potřeba ho naředit velkým množstvím nafty a ihned spotřebovat. I když to ale nebude pro auto okamžitě fatální, rozhodně to u moderních složitých dieselů nedoporučujeme dělat.

Hlavně to dnes nedává vůbec ekonomický smysl. Vždyť v obchodě stojí běžně litr fritovacího oleje kolem 50 korun, pod 40 jen občas v akci. A to teď kolem Vánoc určitě nehrozí. Vždyť i ve velkoobchodech třeba desetilitrovka oleje přijde na minimálně 370 korun. To opravdu nic neušetříte, když litr motorové nafty dnes stojí kolem 36 korun. A i kdybyste někde sehnali litr fritovacího oleje třeba za dvacku, pořád tím v moderním autě můžete napáchat škody za desetitisíce. Neriskujte to.

Jestli máte někde ve stodole starou Felicii 1.9 SDI nebo Mercedes 200D W123, můžete si to jen tak pro legraci vyzkoušet. Jezdit s autem, které po přidání plynu voní v kopci jako fritované hranolky, je jistě kuriózní zážitek. Ale do jakéhokoli moderního auta s vysokotlakým vstřikovacím systémem, turbodmychadlem a částicovým filtrem bychom rozhodně fritovací olej nelili. Ani jediný litr na zkoušku.