Zajímavosti
Chcete, aby vám vydržela spojka? Dobře ji zajeďte a zbavte se řidičských zlozvyků, pak vydrží i 200 000 km
Při správném zacházení lze s originální spojkou, jejíž výměna rozhodně není levná, najet klidně přes 200 000 km. Stačí se jen zbavit špatných řidičských návyků.
U starších, ale i zcela nových aut je nejdůležitějším faktorem spolehlivosti sám řidič a uživatel. Když se k autu člověk chová správně, vydrží jeho technika obrovské nájezdy, které někteří z nás nezvládnou ani za dvacet let.
Jedním z komponent, na kterých se právě jízdní styl a citlivost řidiče projevuje nejvíce, je spojka. Zjednodušeně je spojka strojní součástka, která spojuje hnací (v tomto případě klikový hřídel motoru) a hnaný hřídel (vstupní hřídel do převodovky) a slouží k přenosu točivého momentu. V běžných osobních autech s klasickými manuálními převodovkami jsou nejčastěji použité jednokotoučové třecí suché spojky a ovládají se obvykle hydraulicky – pedálem a levou nohou řidiče.
Nejhorší, co můžete spojce udělat, je dlouhodobý prokluz, tedy jízda s částečně nesepnutou spojkou. Nebavíme se o tom, že třeba na dovolené potřebujete rozjet plně naložené auto do prudkého kopce. Tomu se v některých situacích vyhnout nelze, a i když z toho spojka nadšená nebude, je na to konstruována. Řeč je o zlozvyku držení nohy na spojce.
Tohle je nejrychlejší způsob, jak si zničit krásnou novou spojku: Spousta lidí si odkládá při jízdě levou nohu na spojku jen tak. Tu nohu z pedálu pryč! I malinký tlak na pedál se přenáší do celého mechanismu a spojka se tím ničí.
Každé auto má vedle spojkového pedálu prostor pro chodidlo, a pokud nechcete spojce zkrátit život úplně zbytečně klidně na třetinu, využívejte jej. Jakkoli se to řidiči možná nezdá a má pocit, že spojka „zabírá“ až mnohem dále v chodu pedálu, faktem je, že i nepatrný tlak na spojkový pedál způsobuje prokluz. Dělejte to tak každý den a spojku si zničíte klidně za rok.
Levou nohu si odkládejte na opěrku vlevo. Navíc pokud se o ní trochu zapřete, budete i v zatáčkách krásně opřeni do sedačky a nebudete v ní létat sem a tam. Navíc budete pod zadkem lépe cítit, co auto dělá. A jako bonus si nezničíte spojku.
V moderních vozech vás na problém upozorní technika. Škodovky a další modely koncernu Volkswagen Group s manuálními převodovkami umí na palubním počítači zobrazit chybové hlášky související se spojkou. Při zmiňovaném odkládání nohy na spojkový pedál detekují částečné rozepnutí. „První stupeň ochrany před prokluzem spojky je detekce nedokončeného vracení pedálu spojky do horní úvratě, kdy se zobrazí upozornění Spojkový pedál: zkontrolujte sešlápnutí,“ vysvětluje Pavel Novotný, koordinátor vývoje a konstrukce modulů ze Škoda Auto. V naprosté většině případů je příčinou právě vození nohy na pedálu.
„Druhý stupeň upozornění se zobrazí v případě, že je spojka plně sepnutá, ale přenos požadovaného točivého momentu poklesne o více než dvacet procent,“ doplňuje. V takovém případě se zobrazí upozornění „Spojka přehřátá: další jízda možná“. V tu chvíli je třeba se buď vyvarovat dalšího tepelného zatěžování a není-li to možné, zastavit a nechat spojku vychladnout. V případě, že spojka není schopna přenášet točivý moment alespoň 110 Nm, vyskočí na displeji upozornění „Chyba spojky: navštivte servis“. V tu chvíli je ale již skoro jisté, že chlazení nepomůže a spojka „to má za sebou“. Tady jen připomeneme, že těmi 110 Nm není myšlen krouticí moment motoru, který najdete v tabulce technických údajů. Myslete na to, že převodovka je v autě od toho, aby násobila krouticí moment, takže třeba na jedničku máte ze 100 Nm motoru klidně 1 500 Nm na výstupu z převodovky. I na pětku či šestku pořád máte ze 100 Nm motoru na výstupu klidně kolem 300 Nm, takže není divu, že opotřebovaná spojka prokluzuje i slabým autům na vyšší rychlosti.
Při správném používání ale v podstatě nemáte šanci ani sebeagresivnější jízdou spojku přehřát. Pakliže se tedy objeví typický zápach „spálené spojky“ nebo některé z upozornění, jde o signál, že děláte něco špatně. Mimochodem, pověst, že výrobci dnes dělají spojky tak, aby začaly „smrdět spáleninou“ dříve, než se jim cokoli reálně nelíbí, je opravdu jen mýtus.
Spojce nevadí, pokud jezdíte rychle. Je na to stavěná a zejména ve sportovních autech vydrží opravdu ostré zacházení. Samozřejmě nešetrné prudké rozjezdy z místa s vysokými otáčkami motoru jsou něco jiného…
„Pachový projev, který vzniká při tepelném přetěžování, dává řidiči na vědomí, že dělá se spojkou něco nestandardního. V případě krátkodobého projevu ještě neznamená její trvalé poškození. Po vychlazení a dalším provozem se spojka vrátí ke zcela standardnímu režimu bez pachového projevu a jakýchkoli dalších odchylek,“ vysvětluje Novotný z vývoje Škoda Auto. Nestandardním chováním je myšleno například držení auta „na spojce“ v kopci, neobratné řazení s dlouhým prokluzem a vytáčením motoru či popojíždění v koloně nebo parkování ve vysokých otáčkách s masivním prokluzem spojky. U dnešních vozů s rozjezdy do kopce pomůže asistent rozjezdu v kopci (označovaný většinou jako hill-assist nebo hill-hold), který podrží brzdy, než se rozjedete, takže méně zkušení řidiči nemusí být ve stresu, že jim auto při rozjezdu v kopci couvne.
Plynulé rozjezdy do kopce vyžadují řidičský um. Moderní auta vám nejen podrží v kopci brzdy, abyste necouvli, ale ještě vám pomohou přidáním plynu. Není potřeba trápit motor ve vysokých otáčkách a spojku hoblovat dlouhým prokluzem.
Túrovat motor a trápit spojku při parkování nebo pomalých rozjezdech také není nutné. Točivý moment motoru již v pásmu lehce nad volnoběhem v naprosté většině případů na rozjezd a popojíždění do parkovacího místa stačí, navíc auto vám pomůže prostřednictvím tzv. rozjezdové adaptace. „Pro usnadnění rozjezdů existuje funkce rozjezdového asistenta. Při rozjezdu dochází k automatickému zvýšení otáček motoru v závislosti na poloze spojkového pedálu a tím je ulehčen vlastní rozjezd,“ doplňuje vývojář. Zkuste si to klidně někde na rovině, moderní auto se rozjede zcela plynule bez přidání plynu řidičem, stačí jen pouštět spojku.
Dalším rozšířeným zlozvykem je také stání se sešlápnutou spojkou. Ať už na semaforech, přejezdu, nebo v koloně, při zastavení si nejeden řidič „připraví jedničku“ a celou dobu stojí na spojce. Dlouhodobě to může mít negativní dopad na životnost celého ovládacího systému spojky. Ideální je vyřadit na neutrál. Pokud vás štve systém stop/start (který tímto samozřejmě vyřadíte z činnosti), je lepší ho ručně vypnout a při delším stání vyřazovat na neutrál.
Pokud už je životnost spojky vyčerpána, na výměně není vhodné šetřit. A to ani na kvalitě dílu, ani na odbornosti servisu. „Při výměně doporučujeme nahradit kompletní spojkovou sadu, tedy víko spojky, spojkovou lamelu a vypínací ložisko. V případě potřeby, zvláště při nadměrném mechanickém nebo tepelném opotřebení pak i se setrvačníkem,“ říká vývojář Novotný. Důvodem je jak vzájemné zajíždění komponent, tak pracnost výměny. Ostatně pokud má vaše auto víko spojky se samostavem, nic jiného ani nezbude, je vždy nutné měnit celý spojkový set.
Podtáčení škodí dvouhmotě a motoru
Dvouhmotovým setrvačníkem, jehož pružiny tlumí kmity motoru, je dnes vybaveno mnohem více aut než v minulosti. Zatímco dříve šlo o výsadu nejsilnějších dieselových motorů, dnes ho často najdeme i u základních benzinových tříválců. Setrvačník sice není přímo součástí spojkové sady, ale na zacházení je také citlivý, a přitom citelně dražší. Zmiňme na závěr, jak v provozu prospět i jemu.
dvouhmotových setrvačníků je podtáčení motoru, protože v takovém režimu jsou vibrace nejvýraznější. Pravda je to však jen částečně. „Podtáčení motoru dvouhmotovému setrvačníku přímo nevadí, jeho konstrukce je tomu samozřejmě uzpůsobena. Trvalý provoz v blízkosti až volnoběžných otáček vozu ale doporučit nelze,“ říká Novotný a zároveň dodává, že „při plynulé jízdě by proto otáčky neměly klesat pod 1 300/min, v dlouhém silném tahu do kopce je pro setrvačník vhodných alespoň 1 500 otáček“.